Po převážnou
část dvacátého století byl svět a jeho obyvatelé, alespoň co se týče stránky
politické resp. ideologické a ekonomické rozděleny na dva nesmiřitelné tábory.
Na jedné straně zde existoval klasicky-liberální model ekonomiky, založený na
maximálním omezování státních zásahů do ekonomiky a respektu individuální
svobody. Tento model byl reprezentován především, avšak nikoliv výhradně,
zeměmi Západní Evropy a USA. Na druhé straně pak existoval model založený na
principech socialismu, který prosazoval centrálně plánovanou ekonomiku, kdy
stát, resp. politická strana diktovala co, kolik a pro koho se budě vyrábět.
Tento model pak představoval nejvýrazněji bývalý Sovětský svaz, jeho vazalské a
„spřátelené“ státy, běžně kolektivně označované jako „východní blok“ a rovněž také četné jiné státy, politické strany a uskupení, které sice
adoptovali myšlenky socialismu a komunismu, avšak nikoliv Sovětského typu
(Čína, Jugoslávie aj.).
Dalo by se říci,
že takováto dichotomie světonázoru není vůbec ničím novým a může být
vystopována právě až do dob antického Řecka. I zde existovaly dva dominantní
městské státy tzv. polis, které skrze
své spolky a aliance určovaly ideologické a politické (v menší míře i
ekonomické) myšlení značné částky Egejské oblasti.
Na jedné straně
zde existovaly Atény, resp. státy spojené v Délském spolku, vyznávající
individuální svobodu, svobodné podnikání a rovnost člověka před soudem.
Na straně druhé
zde pak existovala Sparta, jejíž obecná politika byla značně militaristické
povahy, kde osobní svoboda v moderní slova smyslu byla něčím prakticky
neexistujícím a kde i ekonomické statky a výrobní prostředky byly výhradním vlastnictvím státu.
Na tomto místě
je však nutné podotknout, že míra dichotomie nebyla v případě starého
Řecka až tak významná jako v případě 20. století a že se i relativně
svobodné Atény a ostatní „demokratické“ polis
tehdejšího světa velice často v dobách válek, krizí a obecných nepokojů sahaly k nedemokratickým metodám vlády.
Za konec
„demokracie“ ve starém Řecku lze považovat Aténami prohrané Peloponéské války
(5. st. přnl.), kdy byla v Aténách nastolená oligarchická vláda, tzv. Vláda třiceti tyranů, a demokracii se již nepovedlo nikdy zcela obnovit.
 |
| Mapa spojenců Athén a Sparty během Peloponéské války Oranžová: Athény a její spojenci (tzv. Délský spolek) Fialová: Sparta a její spojenci (tzv. Peloponéský spolek) Zelená: Neutrální státy/ území |
