![](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_tdlm5MSzQkYEQEWPj4kObEwmisUiY74B7sw21lkzxnyiA4Foy968do27fNbhoGMo9J6nkH_s9LYLrDDycTQptQb-mm7r-ArcHX1prqFCjWO9W1So3J8Ec-90y-q4_uoYcc5Q=s0-d)
Jeden
z nejslavnějších filosofů, ba pro mnohé filosof nejslavnější, od jehož
myšlenek se odvíjí celá idealistická filosofie až po dnešní dobu, se narodil
roku 427 přnl. do jedné z předních aristokratických rodin antických Atén,
kde rovněž po velkou část svého života žil, vyučoval a kde rovněž založil jednu
z nejstarších filosofických škol, která přetrvala téměř jedno milénium –
Akademii.
Celkově shrnout
Platonovo myšlení do jediného odstavce dosti dobře nejde, avšak můžeme říci, že
Platonovy myšlenky se vedle myšlenek Aristotelových staly jedním ze základních
stavebních kamenů idealistické (tedy neempirické) filosofie. Tzv. platonismus
se pak stal skrze myslitele jako je Órigenés, Boëthius a především Svatý
Augustin z Hippo Regia základem celé rané a vrcholné středověké filosofie.
Rovněž v pozdějších stoletích hrál Platon významnou roli v myšlení
takových filosofů, jako jsou Kant, Hegel, Fichte a mnoho, mnoho jiných.
Hlavní Platonovy
myšlenky z oblasti ekonomie a ekonomiky jsou obsaženy v Platonově
stěžejním díle Ústava. Zde Platon podává myšlenku ideální, utopistické a
z našeho pohledu komunistické (v původním významu slova) společnosti. Tato
společnost, která, což mnohé překvapí, není zcela vůbec demokratická (stejně
jako Xenofón měl i Platon silné výhrady vůči Aténské formě demokracie) je
společností přísně hierarchickou, kde na vrchu stojí vládce-filosof, resp.
oligarchické kolegium filosofů (aristokracie založená nikoliv na penězích či
politické moci, ale na vědomostech a moudrosti). Druhou kastou je pak kasta
„strážců“. Úkolem této kasty je chránit Platonovo idealistické společenství
proti hrozbám jak vnějším, tak i vnitřním. Tyto kasty jsou materiálně, jelikož sami
nic nevyrábějí, zajištěny poslední kastou - kastou výrobní, kam spadají všichni
ostatní (zemědělci, obchodníci, dělníci, úředníci atd.), a jejímž úkolem je
veškeré výroba materiálních i nemateriálních statků (tj. i zajišťování služeb), ze kterých
žije celé společenství.
Toto kastovní
rozdělení vyplívalo z Platonova učení o trojí povaze duše. Nesmrtelná duše
každého člověka, která se vždy po smrti fyzického těla převtěluje, po krátkém pobytu ve světě "ideí", do těla nového, má tři části: žádostivost (emoce), vůli (odvaha) a mysl (rozum). Podle toho,
která část duše je v člověku dominantní pak také člověk spadá do kast
výrobní (žádostivost), strážců (vůle/odvaha), či vládců (mysl).
K tomuto
rozdělení pak Platon dodává, že kasty vládců a strážců musejí žit v „čistém
komunismu“, tj. je jim zakázáno jakékoliv soukromé vlastnictví. Téměř všechny
činnosti pak také musejí probíhat společně (mytí, stravování, odpočinek atd.),
dokonce i ženy a děti jsou „společným majetkem“. Důvod pro tento absolutní
komunismus je pak ten, že dle Platona peníze a majetek obecně člověka kazí, což
si kasty, jež mají na starost vládnutí a obranu státu/společenství nemohou,
z důvodu potenciální korupce, dovolit.
![](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_uO45OqkNdxDeWDzU4H-tEOVO_jkIg_JRPXPUghnCMF-HZjDQgpTX0SYealzwxCgogR2pNuf1qcWgbjLrRPPNBT27qMjL9653_peH7MpiWmI1G2sRkm1_Q-JspwjeNPe80PHpMmp5EhqIrX3Mo=s0-d) |
Platón a Sokrates na středověké rytině |
Další
zajímavostí pak je fakt, že se Platon jako téměř jediný filosof pokusil své
teorie o ideální společnosti realizovat i v praxi. Tyto pokusy (celkem se
ví o dvou) ovšem vždy skončili neúspěchem a v jednom případě byl i Platon
(na Syrakusách v Sicílii) prodán do otroctví.
Pokud se
zaměříme na čistě ekonomickou teorii, tak i zde byl Platon aktivní. Platon se
např. zasloužil o teorii dělby práce, která byla ostatně pro jeho ideální
společnost nezbytností. Dělba práce, resp. specializace na jednu profesi byla
podle něj přirozená, vyplývající z lidské různorodosti. Specializace a
dělba práce pak dále, dle Platona, vede k nutnosti směny, protože si každý
nikdo není schopen zajistit všechny potřebné statky sám.
Další Platonovou
zásluhou pak byla poměrně propracovaná monetární (peněžní) politika jeho
ideálního státu. Dle Platona je třeba měkké (zlatem, či drahými kovy nekryté),
státem garantované a kontrolované měny, která umožní lepší kontrolu nad oběhem
peněz ve státě. Drahé kovy a peníze z drahých kovů razantně odmítal
z toho důvodu, že jsou univerzálně uznávané v celém „světě“ a jejich
příliv z jiných států by mohl způsobit nekontrolovatelnou deflaci/inflaci
(pokles/nárůst cen). Peníze v Platonově státu by tedy měly teoreticky
podobu obdobnou k naší současné měně, která sama o sobě nemá žádnou
hodnotu, a její hodnota je garantována státem. Se zachováním ekonomické
stability rovněž souvisí i Platonova snaha o demografickou kontrolu populace,
kdy podle něj je třeba, aby stát uchovával stabilní populaci (okolo 5000
statkářských rodin), aby se předešlo ekonomické nestabilitě vyplívající ze
náhlých změn populace. Ze stejného důvodu rovněž odmítá válku, která vede ke
prudkým demografickým změnám.
Platónovo stěžejní dílo Ústava je, v ČJ, kompletně dostupné
na tomto odkazu.
![](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_ukRKAdc4okO-NZcjlvSKTn9xjcAGZUEB4x-4t_ydD99r9Wz8xlnHVoXNE0p9oZbuZjDaMC0t03mlOlZtF5UllDhBGzFan3_AtKU3bamgxI1JfZqIUSUwAlJiS-qpD1Zu4dWd8eokEwrBct=s0-d) |
Rukopis Platónovy Ústavy (3. st. nl.) - autor neznámý |